Medvědí objetí

Opožděně vše nejlepší do nového roku! Na stránkách bylo dlouho ticho, hlavně z osobních, studijních důvodů. Plánů na rok 2017 je mnoho, včetně nového kabátku pro blog... a samozřejmě překlad 9. dílu o Kate, s prozatímním, ještě neschváleným názvem Magie spojuje. Vzhledem ke kombinaci okolností to zatím vypadá na vydání na podzim 2017. Díky za strpení. Když zbude chvilka času, zkusím vás zásobovat úryvky.

zdroj: zde

Práce na desáté Kate ještě ani nezačaly, takže tady přináším snippet z jiné knihy, 3. dílu série Hidden Legacy. Doufejme, že by po ní mohlo nakladatelství sáhnout, až dovydají knihy o Kate. Držte palce!

Takže pro všechny, kdo v současné době potřebují medvědí objetí... Tady máte jedno od Ilony.



Donutila jsem se zadívat směrem odkud zvuk přišel. Mým směrem mířil bývalý voják kolem čtyřicítky, tvář zjizvenou, a na teninkém vodítku vedl obrovského kodiaka. Medvěd na sobě měl postroj s nápisem rtm. Méďa.

Muž si protáhl levou paži a zkroutil ji, jako by se snažil donutit kosti, aby zapadly zpět na své místo. Další suché křupnutí, až mnou projela nová vlna znepokojení. Nejspíš šlo o staré zranění.

Medvěd se zastavil a zadíval se na mě.

„Chovej se slušně,“ pověděl mu voják. „Nebojte se, jen vás chce pozdravit.“

„Nevadí mi to.“ Přistoupila jsem ke zvířeti blíž. Obrovská šelma se ke mně naklonila a přičichla mi k vlasům.

„Můžu ho pohladit?“

Voják se zadíval na Méďu. Ten krátce, tiše zabručel.

„Říká, že můžete.“

Natáhla jsem ruku a opatrně ho pohladila po masivním chlupatém krku.

„Jaký je jeho příběh?“

„Někdo si myslel, že by byl dobrý nápad, kdyby vytvořil velmi chytré kouzelné medvědy a používal je při boji,“ prohlásil bývalý voják. „Problém tkví v tom, že jakmile je někdo chytrý, začne si uvědomovat sám sebe, a po tom už si nenechá do hlavy nacpat kdejakou volovinu. Rotmistr Méďa je pacifista. Vodítko je jen tak naoko, aby se lidi neplašili. Major zastává názor, že by se do válčení neměl nutit nikdo, kdo je morálně proti, ať už je to člověk nebo medvěd.“

„Ale pořád jsi tady,“ pověděla jsem zvířeti.

To jen odfrklo a zadívalo se na mě čokoládově hnědýma očima.

„Nabídli jsme mu moc pěkný soukromý pozemek na Aljašce,“ pokračoval bývalý voják. „Ale tam se mu nelíbí. Říká, že ho to tam nudí. Takže se obvykle poflakuje s námi, žere cereálie, které pro něj nejsou zdravé, a v sobotu se dívá na animáky. A filmy. Zbožňuje Knihu džunglí.“

Čekala jsem na povědomé zabzučení magie, které by mi napovědělo, že si ze mě utahuje, ale žádné nepřišlo.

Rotmistr Méďa se vzpřímil na zadních, až zastínil slunce, a huňatými předními tlapami mě objal. Zabořila jsem tvář do jeho kožešiny a objetí mu oplatila. Takhle jsme chvíli stáli, než Kodiak znovu klesl na všechny čtyři a pokračoval v procházce.

Zadívala jsem se na bývalého vojáka.

„Asi vycítil, že potřebujete obejmout,“ řekl. „Většinou zůstává na velitelství, tak ho tam můžete přijít navštívit.“

„Stavím se,“ pověděla jsem mu.

Muž jen kývl a následoval medvěda.

Naťukala jsem kód do zámku. Právě mě objal obrovský superinteligentní medvěd pacifista. To zvládnu. Zvládnu cokoliv.