úterý 31. prosince 2013

Očima Pána šelem - Magie útočí: Půlnoční hry

Vše nejlepší do nového roku!





Skoro půl tuctu mých nejlepších lidí se odtrhlo od Smečky, mezi nimi i můj šéf bezpečnosti, vrchní lékař, mladý vlk a potomek klanu Boud. Porušili můj první zákon. Rozhodli se zúčastnit Půlnočních her a neuposlechli přímý rozkaz, aby se dostavili, předstoupili přede mne a vysvětlili své chování.

Nikdy dřív jsem neměl důvod zpochybňovat Jimovu loajalitu. Byl alfa klanu Koček a pro všechny účely i můj přímý zástupce. Doolittle nesnášel smečkovou politiku a zachránil mi život víckrát, než by mi bylo milé. Derek se stal členem Smečky poté, co se z jeho otce stal lupus a zavraždil jeho matku a sestry. Když se to stane… a stává se to častěji, než si lidé myslí… standardní operační postup je zabít všechny přeživší mužského pohlaví, zvlášť dospívající, protože se věří, že mají genetickou predispozici a tudíž větší šanci stát se lupy. Jim chtěl, abychom Dereka usmrtili. Tenkrát jsem jeho návrh zamítl, což dělám jen zřídka. Kluk si hodně prožil a já se rozhodl, že si zaslouží šanci. Udělal jsem chybu?

Že je do toho namočený i Rafael mě naprosto nepřekvapilo. Jestli si ten Bein malý náfuka myslel, že mu nepocuchám tu jeho hezkou tvářičku, tak byl stejně hloupý jako ty holky, které ho pronásledovaly na každém kroku jako psi háravou fenu.

Co mohlo přinutit kočku, vlka, hyenu a medojeda léčitele ve středních letech, aby riskovali můj hněv? Nedokázal jsem přijít na to co, nebo proč, ale měl jsem zatraceně dobrou představu, kdo za tím stál. Kate Danielsová, průšvihářka z povolání. Přesně tak, zaměstnával ji Řád a občas brala zakázky Cechu, ale mohl bych odpřisáhnout, že jejím životním posláním bylo ničit mi život. Veřejně mi odporovala, v soukromí mě vyzývala a Bůh mi pomáhej, v hlavě mi řádila jako slon v porcelánu.

Jakmile jsem začal mít podezření, že se něco děje, zavolal jsem jí. Svým typicky okouzlujícím a diplomatickým způsobem mi oznámila, že vůbec o ničem neví, a stejně tak vychovaně mi odmítla jakkoliv pomoct. Samozřejmě, že v tom byla až po uši. Později, když jsem začal kousky informací skládat dohromady, mi zavolala, aby mi pověděla, že s Jimem utíkají pryč a dokonce mi nabídla i erotickou večeři, když ji najdu do tří dnů. Kate zkratuje moje uvažování. V mých myšlenkách mezi sebou máme jasné a promyšlené výměny, ale když dojde na věc, většinou ze mě vypadne: „Kate, udělej, co říkám, nebo ti zakroutím krkem.“ Její klasická odpověď je něco ve smyslu: „Nikdo se mnou takhle vyjebávat nebude!“ a od té chvíle to s námi jde z kopce.

Když jsem si vyhnal představu nahé Kate a jistých aktivit z hlavy, celkově to nedávalo smysl. Jim a Kate spolu pracovali na podivných zakázkách pro Cech, ale nikdy mezi nimi nebyl ani náznak něčeho víc než přátelství, vybudovaného na vzájemném respektu. Věděl jsem naprosto jistě, že Jim má rád tu poloslepou vegetariánskou tygřici. Kdo kdy slyšel, že existuje někdo takový? A navíc se ta kočka snažila zabít tím, že řídila příliš rychle.

Jim měl o Katiných schopnostech vysoké mínění, což u něj byla vzácnost. Kate to s tím svým mečem uměla, byla skoro tak dobrá, jako si myslela. Snažil jsem se tomu přijít na kloub. I kdyby se spolu rozhodli utéct, jak do toho zapadaly Hry? Věděl jsem, že Kate by tam bojovala jen tak pro povyražení nebo kvůli penězům. Potřebovali pro svůj nový společný život peníze? Ale jak se do toho zapletli ti ostatní? Derek pracoval pro Jima, obdivoval Kate skoro až nábožně. Jestli ho využili… To bych jim nedokázal odpustit.

Taky jsem věděl, že Rafaelova družka je Kateina nejlepší kamarádka. Pro ni by udělal cokoliv, nebo jen aby mě naštval. Možná si myslel, že až ho někdo chytí, vloží se do toho jeho matinka. Skoro jsem doufal, že se Bé pokusí zasáhnout a zaplete se do toho. Koneckonců, co si pamatuju, byla pro mě vždycky trnem v tlapě. Bylo by fajn se ho zbavit. A jelikož nebyl Mahon zapojený do tohohle nesmyslu, mohl bych mu tu čest přenechat. Věděl jsem, že by si to užil. Oddanost by neměla zůstat bez odměny. Ale nic z toho samozřejmě nevysvětlovalo, jak se do toho zapletl Doolittle. Donutili ho, aby jim pomohl? Možná, ale ten starý parchant byl tvrdý jako houžev a jezevce jste se nepokoušeli naštvat, pokud jste k tomu neměli opravdu dobrý důvod.

Musel jsem se dozvědět, co se děje, takže jsem Kate sledoval do jednoho z Jimových bezpečných domů. Byla tam sama, ale dokázal jsem zachytit pach ostatních: Museli tam být a nedávno. Derek byl zraněný, to jsem zvládl vycítit. Vykolejilo mě to tak, že jsem po ní bez rozmyslu skočil. Přímo do lupí klece.

Když jsem přestal řvát, Kate mi všechno vysvětlila. Teď už jsem věděl o Vlčím diamantu a Rákšasech. Chápal jsem, proč měla pocit, že to musí udělat. Dávalo to smysl, snažila se pomoct svým přátelům a Smečce. Nedokázal jsem pochopit, ani přimhouřit oko nad tím, jakým způsobem to provedla. Někteří lidé řeší věci oklikou. Kate je vyhodí do povětří, a pak se zbylé kousky snaží slepit dohromady. Kdyby tak za mnou přišla hned zezačátku… teď už mohlo být příliš pozdě.

Když jsem seděl na dně lupí klece a čekal, až se mi kůže na dlaních zahojí natolik, abych se pokusil vyrvat stříbrné tyče znovu, začal jsem dýchat pomaleji a rozebírat své možnosti. Žádná z nich nebyla zrovna skvělá. Nemohl jsem čekat, až mě odsud pustí, nebo až mě najde někdo jiný. Ne, to bylo nepřijatelné. Jsem Pán šelem. Nikdo mě nebude zavírat a pouštět ven jako nějaké štěně z přepravky. Dokázal bych se odsud dostat, ale bolelo by to a v záchvatu zuřivosti bych zabil nejen Kate a její přátele, ale i každého, kdo by se mě pokusil zastavit. A i když jsem byl naštvaný, musel jsem si přiznat, že to nechci.

Teď už nejspíš budou v Aréně. A musel bych nejspíš pozabíjet celou Rudou gardu, abych se tam dostal dřív, než se ukážou před celým publikem, plným zvrhlých úchylů, a ti uvidí, že se členové Smečky zúčastnili Her. Pak už by o tom vědělo příliš mnoho lidí a nemohl bych to nechat jen tak. I kdyby přežili, budu je muset zabít. Já sám před celou Smečkou.

Kate konečně přestala tlachat a odešla. Donutil jsem se uvolnit a snažil se přijít na to, jak z téhle šlamastyky ven. Myslel jsem, že jsem tam zůstal sám jen se svými myšlenkami, ale pak jsem uslyšel, jak se dole v chodbě cosi hýbe. Ten pach mi byl povědomý, ale nedokázal jsem ho zařadit. Rozhodně ne Kate, ale…

Julie. Její kotě. Jen jsem ji musel přesvědčit, ať mě pustí ven.

Zavřel jsem oči a zaposlouchal se, jak se krade domem. Blízko, skoro dost blízko. Načičiči.

*** *** ***

Zavřel jsem oči a soustředil se na zvuk kroků, přibližujících se ke kleci. Patřily Julii. Měla potenciál. Na lidské dítě se pohybovala dobře. Tiše a opatrně, přestože ztemnělý dům neznala. Kate by se přihnala dovnitř do tmy a bodala by po stínech. Na okamžik jsem se zamyslel, kde nebo od koho se Julie naučila takhle krást kolem. Kdyby byla pomalá nebo hloupá, na ulici by nepřežila. Zdálo se, že ji má Derek rád a Julie jím byla naprosto očividně unešená. Jí připadal starší - ale ne o moc - a vypadal dobře.

Pošramocený Derek, který teď někde ležel a mladou, hezkou tvář měl navždycky zničenou. Bude se na něj někdy dívat stejně jako předtím?

Zalila mě nová vlna zuřivosti a smutku, a já musel potlačit chuť frustrovaně zařvat. Ne, musíš se ovládnout. Bude dost času na srst a běsnění, na trhání masa a chuť krve na jazyku. Ale teď ne. Zhluboka se nadechni a ovládni se. Nesmíš vyděsit to kotě. Přesvědč ji, ať tě pustí.

Pojď blíž, Julie, přesně tak. Jsi už skoro u cíle.

Když byla už tak blízko, že jsem ji slyšel dýchat, zavolal jsem na ni svým nejlepším, naprosto příčetným hlasem: „Dobře, Kate, vyhrála jsi. Nemůžu se dostat ven. Pusť mě a já ti vrátím těch sto babek, které ti dlužím.“ Děti mají rády peníze, nebo ne?

Julie vešla do místnosti a posadila se na podlahu. Byla drobounká, kost a kůže, měla úzkou tvář a světlé vlasy.

„Hezký pokus. Víš, že nejsem ona, a taky bys měl vědět, že je teď tam, kde ji nikdy nedostaneš.“

Chytrá holka. „Podívej, špunte, nechci nikoho dostávat. Jen mě odsud prosím pusť.“

„Julie. Jmenuju se Julie. Proč?“

„Proč co, Julie?“

„Proč bych tě měla pustit ven?“

„Protože jsem tě slušně požádal a bylo by pro tebe i tvou-“ psychotickou opatrovnici, příšerný vzor a špatný vliv pro malou holku-, „Kate lepší, kdybys mě pustila.“

„Proč to děláš?“

Dobře, budu hrát po jejím, ale začínala mi docházet trpělivost. „Co přesně dělám?“

„Šikanuješ lidi. Vyhrožuješ jim tím svým děsivým, klidným hlasem. Všichni se tě bojí.“

To je směšné. „Já lidem nevyhrožuju. Jsem hodný. Neřvu ani nekřičím.“ Jen pokračuj a zjistíš, jak děsivý dokážu být.

„Kecy. Všichni se tě bojí. Jim. I Derek, a ten tě obdivuje. Kate taky, a ta se nebojí ničeho.“

Zajímavé. „Tak zaprvé, dávej si pozor na pusu, dítě. A za druhé, proč si myslíš, že se mě Kate bojí?“

„Trhni si. Nejsem dítě a ty mi nemáš co rozkazovat. Říkala, že ses jí vloupal do domu a kradl věci.“

Zkřížil jsem ruce na prsou. Opravdu jsem nehodlal rozebírat párovací rituály před lidským děvčetem. „Jsem Pán šelem, nejsem zloděj ani lupič.“

„Ukradl jsi jí koláč. Proč jsi to udělal? To nemáš třeba sluhy nebo tak, co ti vaří? Kate nemá moc peněz… tak proč jí kradeš jídlo?“

„To je věc mezi dospělými. Dítěti to nehodlám vysvětlovat.“

„Stejně to od tebe bylo hnusné.“

Spolkl jsem zavrčení. „Varuju tě naposledy. Takhle se mnou mluvit nebudeš, nebo-“

„Nebo co?“

Měla pravdu. I takhle naštvaný jsem měl hranice, které bych nepřekročil. Nikdy bych neublížil dítěti. Nikdy.

Musel jsem se zhluboka nadechnout a uklidnit se. Přesvědčit ji. Být rozumný. Dokážu být rozumný.

„Podívej, Julie, snažím se být hodný. Hezky jsem tě poprosil, abys mě pustila. Mohl bych se odsud dostat, ale slibuju ti, že by se ti to nelíbilo. Bylo by to hlasité a děsivé, a nikdo z nás to nechce. Zeptám se naposledy. Mohla bys mě prosím pustit, než se naštvu a udělám něco, čeho budeme oba litovat?“

„Zrovna teď to děláš. Nejsem pitomá. Vím, že jsi naštvaný, a když tě pustím, ublížíš mi a donutíš mě ti povědět, kde je Kate.“

„Ne. Lidským koťátkům neubližuju. Nikdy a nehodlám s tím začínat. Dávám ti své slovo.“

Zadívala se na mě a zamyslela se.

Naklonil jsem se dopředu. „Vím, kde Kate je a proč, ale netuším, proč mě nechala tady v kleci. Neublížil bych jí a ona to ví.“

Vloupal jsem se jí do bytu, políbil ji a prošlo jí toho mnohem víc, než bych dovolil komukoliv z mých lidí. Každá normální ženská by v téhle chvíli věděla, na čem je. Nikdy bych Kate neublížil. Možná bych řval a vyhrožoval, dokonce bych po ní i skočil, kdyby to bylo nutné, ale zatraceně dobře věděla, že by nenásledovalo žádné násilí.

Ale zase… mluvili jsme tady o Kate. U ní nebylo nic normální. Proto jsem teď seděl v lupí kleci a snažil se uklidnit vyděšené dítě, že ho neroztrhám na kousky.

Julie si přitáhla kolena k tělu. Ta holka vypadala, že snad nikdy nejedla. I vánek by ji dokázal porazit. „Kate si myslí, že musí všechny ochránit.“

„Koho chrání tím, že mě sem zavřela, Julie?“

„Své přátele a tebe, abys jim nemusel ublížit. Ví, že by ses cítil zle, kdybys to musel udělat.“

„Co to má znamenat?“

Na okamžik se zamyslela a pak pomalu pokračovala: „Ví, že jsi naštvaný a uděláš tu věc jako Lví král. Potrestáš je za to, že…“ Odmlčela se a zvažovala slova. „Že tě neposlechli. Když se uklidníš, budeš toho litovat, ale pak už bude příliš pozdě. Mrtví zůstanou mrtví.“

„Proč by si myslela, že bych toho litoval?“ Vlastně jsem byl opravdu zvědavý. A co kruci byla „ta věc jako u  Lvího krále“?

„Protože tě má ráda a věří, že jsi hodný člověk.“

„To řekla?“ Tak hodný člověk, hm?

„Ne, ale je to na ní vidět. Z toho jak se dívá, když o tobě mluví.“

Tohle začínalo být čím dál zajímavější. „Jak se dívá?“

„Jako se koukala moje máma, když mluvila o tátovi. A teď jsou oba mrtví.“

„Já vím. Je mi to líto.“

„Všichni to říkají, ale nemyslí to vážně. Jako by říkali ahoj, nebo něco takového.“

„Já to myslím vážně,“ pověděl jsem jí. „Mí rodiče jsou taky mrtví, a byl jsem asi tak ve tvém věku, když jsem je ztratil.“

Julie vypadala, že se brzy rozpláče. Zamávala rukama. „To je jedno. Hele, nejsem pitomá. Znám spoustu věcí. Dospěláckých věcí.“

„Jako třeba?“

„Jako třeba sex. Vím o sexu.“

Jen jsem na ni zůstal zírat. Tak do téhle konverzace se pouštět nehodlám.

„Ale hlavní je, že tě má ráda. Má tě ráda… jakože fakt moc. Chystala se zabít Dereka místo tebe, kdyby se z něj stal lupus, abys to nemusel udělat ty.“

Teď to začínalo dávat smysl. Takže o tom to všechno bylo. Jim měl za Dereka zodpovědnost, a oba to kapitálně podělali. A teď se do toho připletla i Kate. Dle jejího byla za chlapce stejně zodpovědná jako já. Derek za ní přišel pro pomoc a ona mu nedokázala říct ne. Naneštěstí to všechno šlo do háje, jak už se v životě stává, a kluk za to ošklivě zaplatil. Teď si to vyčítala a jediný způsob, jak to napravit, bylo riskovat všechno, a doufat, že se to v dobré obrátí. Vzala to všechno na sebe, jako by to udělal alfa. Musel jsem obdivovat, že hodlala dovést věci až do konce, ale to jsem měl udělat já. Byla moje práce vědět, co se kde děje, zachraňovat a chránit, a zabíjet, když nebylo vyhnutí, a já selhal.

Nemohl jsem odčinit napáchané škody, ale mohl jsem se do toho vložit a přebrat vedení. Mohl jsem zajistit, že dokud budu dýchat, žádný další z mých lidí nepřijde k úhoně. Ať už o tom věděla nebo ne, Kate teď byla moje a já ji buď zachráním, nebo při tom zemřu. Přesně tak to udělám, jsem Pán šelem. Postavil jsem se a zadíval se děvčeti do očí.

„Julie, jestli mě pustíš, přísahám ti, že neublížím tobě, ani Kate, ani nikomu z mých lidí.“

„Pomůžeš jim při Hrách?“

„Ano, pomůžu.“

„I Derekovi?“

„Cože?“ Copak bych pro něj mohl udělat víc, než už udělal Doolittle?

„Je s nimi a bojuje proti těm příšerám, které mu ublížily. Je tak statečný.“

Zatracený idiot. „Ano, ale taky nemá rozum.“ Zajímalo by mě, jestli zná celou pravdu.

Julie se zašklebila. „Jo, já vím. Je to kvůli holce. O ni se postarám později, ale potřebuju, abys mi to slíbil i u ostatních.“

„Julie, dávám ti své slovo, že udělám všechno v mé moci, abych pomohl našim přátelům a ztrestal naše nepřátele.“

Vydechla – doteď zatajovala dech – a konečně se usmála.

„Tak dobře, platí.“

3 komentáře:

Paty řekl(a)...

díky za překlad, je skvělé, že si můžeme přečíst i o tom, co si myslí Curran :)

Anonymní řekl(a)...

Super! Budou i další?

Havrabel řekl(a)...

Paty: Také moc děkuji. :)

Anonym: Další se tu pravděpodobně objeví až dopřekládám šestou Kate, tzn. možná někdy během října?