pondělí 29. srpna 2016

Snippet o Hughovi

Dlouho očekávaný a slibovaný snippet je tady. Ne nadarmo je Hugh jedna ze záporných postav celé série. Dokáže vás nepříjemně překvapit i u relativně kratičkého snippetu o jeho minulosti. Při překladu se totiž ukázalo, že na první pohled jednoduchý text bude... komplikovanější... a může za to Hugh samotný (proč, to se dočtete níže). Dokonce to holomek zkomplikoval tak, že možná bude nutné ho přejmenovat. Jak by se vám po osmi knihách místo Hugha líbil Hugo? (Osobně mi to jméno evokuje tady toho pána, spíše než strašlivého vojevůdce.)

Zdroj: http://www.ilona-andrews.com/cookies/

A abych vám to čekání trochu vynahradila, tady máte kratičký snippetík s Romanem:

Teddy Jo udělal další krok vpřed.

Roman svraštil tmavé obočí. „Dej si pozor, ptáčku, než ti zlámu ta tvoje křidýlka. Už jsem jednoho z vás dostal. Nemám problém přidat dalšího z vás do sbírky.“



„Vzbuď se!“

Vycítil přicházející kopnutí i skrz hlubiny spánku a schoulil se do klubíčka. Tentokrát tolik nebolelo. Emile se pořádně nesnažil.

„Máš zákazníka.“

Převalil se a zamrkal. Měl se v sudu, z něhož si udělal hnízdo, schovat ještě víc dozadu. Sud totiž ležel na boku a byl dost hluboký, aby ho Emile nemohl dobře trefit. Ale bylo tak hezky a slunečno, takže usnul na hadrech před ním.

Zadíval se na Emileho a na muže vedle něj. Ten muž měl temné oči. Naučil se sledovat oči. Tváře lhaly, ústa lhala, ale oči vám vždy napověděly, jestli daný člověk udeří a jak tvrdě. Neznámý byl obrovský. Velké ruce. Masivní ramena. Emile vedle něj vypadal hubeně a slabě, a uvědomoval si to, protože se zapomněl pohrdavě ušklíbat. Všichni lidé žijící na ulici mu kvůli tomu šklebu říkali Lasička, ale jen tehdy, když byl z doslechu. Emile byl zlý. Šéfoval ulicím, a když se mu někdo zkusil postavit, rozzuřil se a bil je kamenem nebo kovovou tyčí tak dlouho, dokud se nepřestali hýbat.

Emile bodl prstem směrem k muži. „Uzdrav ho!“

Muž mu ukázal levou paži. Od zápěstí až k lokti se mu klikatila rána. Mělká. Snadno zhojitelná. Změřil si Emileho pohledem. Ten po něm obvykle chtěl, aby mumlal nesmyslná slovíčka a celou věc protahoval, aby to vypadalo tajemně, ale ten muž ho pozoroval a to ho zneklidňovalo.

Natáhl se k němu a dotkl se jeho paže, nechal magii proudit. Rána se zatáhla a zmizela.

Muž si stiskl předloktí, prohlížel si místo, kde předtím býval šrám.

„Vidíte? Říkal jsem vám to.“ Emile vycenil zuby.

„Kolik?“ zeptal se muž. Mluvil s přízvukem.

„Kolik co?“

„Kolik chceš za toho chlapce?“

Najednou mu bylo těžko u srdce. Zacouval hlouběji do sudu, kde měl pod hadry schovaný nůž. Věděl, co se dělo prodaným chlapcům. Věděl, co jim lidé dělali. Reneho prodali před měsícem. Odvedl ho s sebou nějaký muž a on ho o dva týdny později spatřil po setmění, jak vede Reneho na řetězu jako psa, když vcházeli do jakéhosi domu. Rene byl oblečený do růžových šatů a měl monokl.

Emile slíbil, že ho neprodá. Taková byla jejich dohoda. On bude uzdravovat zákazníky a Emile mu za to dá jídlo a bude ho ochraňovat.

„Není na prodej,“ řekl Emile.

Muž sáhl do koženého kabátu. Vytáhl z něj obálku. Na zem před Emilem padl štos peněz. Tlustý štos. Víc peněz, než kdy viděl. Emile vyvalil oči.

Další štos.

V sudu byl v pasti. Neměl kam utéct.

A pak další.

Emile si olízl rty.

„Slíbils mi to!“ vykřikl.

„Sklapni.“ Emile zamžoural na muže. „Kluk ovládá kouzla.“

Další štos.

„Vezměte si ho,“ řekl Emile.

Muž se pro něj natáhl. Zacouval dovnitř, rukou sevřel nůž ukrytý pod špinavou přikrývkou. On na řetězu chodit nebude.

Muž přistoupil blíž, otočil se k Emilemu zády.

„Pusť ten nůž,“ řekl.

Emile za ním se ohavně zašklebil. Vrhl se k muži, špičkou nože mu mířil na záda. Muž se rychle otočil, sevřel Emilemu zápěstí. Ten zaječel a nůž pustil. Muž si ho přitáhl blíž.

„Vezměte si ho!“ Zaskučel vysokým hlasem Emile. „Vezměte si ho!“

„Příliš pozdě.“ Muž sevřel levou ruku na Emileho krku a stiskl. Emile nehty drásal mužovu paži, zmítal se, snažil se mu vykroutit. Muž stiskl ještě pevněji. Něco zachroupalo a Emile vyvrátil oči v sloup. Muž ho pustil a Emile bezvládně padl na zem.

On zacouval hlouběji do svého úkrytu.

Muž si přidřepl k sudu. „Neublížím ti.“

Sekl po něm nožem. Muž ho za tu ruku chytil a pak ho vytáhl na světlo a postavil na nohy. Zadíval na jeho zbraň. „Ostrá čepel.“ Nabídl mu ho zpátky. „Tady. Jestli se pak budeš cítit líp.“

Sebral nůž muži z ruky, ale i v té chvíli si byl vědom pravdy. Nůž mu nepomůže. Ten muž by ho mohl kdykoliv zabít. Naučil se to už dávno: on byl malý a všichni ostatní zase velcí. Velcí do těch malých kopali a ty malé to pak bolelo. Nemohl s ním bojovat. Musel vyčkat na vhodnou příležitost a pak utéct.

Muž ho vzal za ruku a společně vyšli z uličky na tržiště. Zastavili se u stánku s pirohy, muž mu jeden horký koupil a předal mu ho. „Jez.“

Jídlo zadarmo. Popadl piroh a zakousl se do něj, sladká jablečná náplň byla tak horká, že mu spálila jazyk. Spolkl napolo rozžvýkané sousto a ukousl si další. Vždycky může zkusit utéct později. Muž se jednou zadívá jinam a on pak zmizí. Ale do té doby... Pokud mu ten muž bude kupovat jídlo, vezme si ho od něj. Jen pitomec dával jídlo zadarmo. Jídlo jste snědli a rychle, než vás někdo praštil a sebral vám ho z rukou.

Prošli skrze celé tržiště až k parku, kde seděl na lavičce muž a četl si knihu.

„Našel jsem ho,“ oznámil muž s temnýma očima.

Muž na lavičce zdvihl hlavu a zadíval se na něj.

V té chvíli úplně zapomněl na jídlo. Napolo snědený piroh mu vypadl z rukou.

Muž byl zlatavý a magie v něm přímo hořela. Měl v sobě tolik magie, že skoro zářil. Ta magie se ho dotkla, tak vřelá a vítající, tak vlídná. Ovinula se kolem něj a on ztuhl, protože se bál pohnout, aby se nerozplynula.

„Kde máš rodiče?“ zeptal se zlatý muž.

Nějak se mu podařilo odpovědět. „Jsou mrtví.“

Muž se k němu naklonil. „Nemáš rodinu?“

Zavrtěl hlavou.

„Kolik je ti?“

„To nevím.“

„Těžko říct, s tím jak je vyhladovělý,“ pověděl ten muž s temnýma očima. „Možná šest nebo sedm.“

„Jsi výjimečný,“ pověděl mu zlatý muž. „Podívej se na všechny ty lidi kolem.“

Nechtěl od muže odtrhnout oči, ale ani ho nechtěl zklamat ještě víc, tak poslušně otočil hlavu a zadíval se na lidi na tržišti.

„Ze všech lidí tady záříš nejjasněji. Ti jsou jen světlušky, ale ty jsi hvězda. Máš dar.“

Snažil se zahlédnout světlo, o němž muž mluvil, ale neviděl nic.

„Pokud půjdeš se mnou, slibuji ti, že ti pomohu, aby tvé světlo sílilo. Budeš žít v hezkém domě, jíst spoustu dobrého jídla a budeš tvrdě trénovat. Vyroste z tebe silný a mocný muž. Nikdo se ti nedokáže postavit do cesty. Líbilo by se ti to?“

Ani se nerozmýšlel. „Ano.“

„Jak se jmenuješ?“ zeptal se zlatavý muž.

„Nemám jméno.“

„No, to není dobré,“ poznamenal muž. „Potřebuješ jméno. Silné jméno. Takové, které budou lidé znát a respektovat. Víš, kde jsme?“

Zavrtěl hlavou znovu.

„Jsme ve Francii. Víš, kdo je ten muž?“ Ukázal na sochu muže na koni. Muž měl meč a korunu.

„Ne.“

„To je Hugo Kapet, Hugh. Zakladatel dynastie Kapetovců. Království Francie začalo jeho vládou. Potomci jeho pokrevní linie seděli na francouzském trůně po skoro devět set let. Byl to velký, slavný muž a ty taky jednou budeš velký, Hughu. Chceš se stát velkým mužem?“

„Ano.“

Muž se usmál. „Dobře. Dnes je zvláštní den, protože jsme se potkali. Můžu pro tebe v tento zvláštní den udělat? Cokoliv? Požádej mě, o co chceš.“

Hugh zapolykal. „Můj kamarád. Jmenuje se Rene. Má tmavé vlasy a hnědé oči. Prodali ho jednomu muži.“

„Chceš, abychom ho našli?“

Hugh přikývl.

Muž se krátce zadíval nad něj a za něj, na muže s temnýma očima. „Najdi toho Reneho a přiveď ho ke mně.“

Muž s tmavýma očima sklonil hlavu. „Ano, Šarrum.“

A odešel.

Zlatý muž se na Hugha usmál. „Pojď, posaď se ke mně.“

Hugh si sedl u jeho nohou. Kolem něj se ovinula magie a on věděl, že od té chvíle už bude všechno v pořádku. Nikdo a nic už mu neublíží.

4 komentáře:

Meghan řekl(a)...

Hugh je sice děsný parchant, ale i tak jsem si ho prostě oblíbila. Asi díky tomu kočkování s Kate. I když potřeboval trochu srazit hřebínek... To jméno bych mu nechala, Hugo k němu nejde :D Prostě má anglickou variantu toho jména :)

Renča řekl(a)...

Moc pěkné. Díky za překlad. Chápu, že kdybys věděla od začátku, po kom je Hugh pojmenovaný, tak by to byl Hugo, teď už je to ale zažité. A jak píše Meghan, prostě anglická varianta francouzského jména.

Anonymní řekl(a)...

Děkuji. Hugh je lepší :)

Hana Šimečková řekl(a)...

Díky všem za reakce. Abych pravdu řekla, tak podle informací v osmé Kate a jedné z novel na tom pravděpodobně asi tak moc nesejde. :) Rozhodně však souhlasím, že teď, když je to zažité, nemá cenu to už měnit.

Spíš mi přijde fascinující ta ironie, kdy Ilona a Andrew napíší jeden krátký snippet mimo a ovlivní to takovým způsobem celou postavu. Pokud bychom chtěli být puntičkáři, tak by se měl Hugh jmenovat třeba i Hugue nebo Hugues ... tedy francouzskou verzí svého jména, vzhledem k tomu kde ho dostal a jak spolu (pravděpodobně) Roland a Hugh mluvili, ale to by si asi američtí čtenáři zlámali jazyk. Ještě jednou díky za reakce.