Osmá Kate je v zodpovědných rukou korektorových a snad si brzy proseká rozumné místo v edičním plánu, Ilona teď odevzdává úpravy 9. knihy o Kate, a já stále pracuji na překladu knihy o jedné šílené měsíční princezně. Z šuplíku předem přeložených snippetků vám nabízím jeden z Inkeeper Chronicles, příběhu od Ilony a Andrewa, která vychází online. Úryvek by neměl být nijak spoileroidní. Měli jste s Inkeeper Chronicles už čest? Jak se vám příběhy líbily?
„Mami!“ zpoza nás se ozvalo naléhavé zašeptání.
Otočila jsem se. Helen držela bezejmennou kočku. Obrovská Mainská mývalí kočka, kterou jsem zachránila ze skleněného vězení ve Zverimexu, na mě zírala mírně vyjukaným pohledem. Naprosto nechápala, jak se to malé lidské stvoření mohlo opovážit ji popadnout.
„Má tesáky,“ oznámila nám Helen.
„To je kočička,“ vysvětlila jí Maud. „Buď opatrná. Mají ostré drápy.“
„Jak se jmenuje?“
„Nemá jméno,“ pověděla jsem jí. Ještě jsem se nedostala k tomu, abych kocoura pojmenovala. „Víš ty co? Můžeš ho pojmenovat.“
Helen měla oči najednou skoro stejně velké jako kočka. „Můžu?“
„Ano.“
„Pojmenuji ho Olasard, po Tom, který loví zločince a vytrhává jim duše z těla.“
Trhač duší na mě koukal, celý tumpachový.
Zadívala jsem se Maud.
„Neměli jsme moc dětských knížek,“ řekla. „Tak jí Melezard recitoval hrdinské ságy.“
Žádné komentáře:
Okomentovat