Magic Binds (Kate 9) - snippet

Překlad osmé Kate úspěšně pokračuje... a tady přidávám něco málo pro pobavení. Vše nej Vám všem do nového roku!



Došla jsem ke kanceláři a vrazila klíč do zámku. Nechtěl se otočit. Jako trénovaný detektiv jsem okamžitě vydedukovala, že je odemčeno. Bleh.


Stát takhle s klíčem v zámku mi připadalo hloupé, takže jsem otevřela dveře a zamířila dovnitř. Ascanio, náš boudí stážista, seděl za svým stolem a držel v ruce karty. Křeslo naproti němu zabíral Roman.

Jaj.

Černý volh na sobě měl svůj charakteristický černý hábit se stříbrným vyšíváním podél lemu. Jeho sukovitá, metr osmdesát vysoká hůl stála opřená o zeď. Vršek hole vyřezaný do podoby obrovské nestvůrné ptačí hlavy zatím zůstal dřevěný. Zatím. Věnovala jsem jí ošklivý pohled. Měla nepříjemnou vlastnost ožívat a snažit se mě kousnout.

„Takže trojka svým způsobem přebije dva páry?“ Zeptal se Ascanio.

„Ano.“

„Ale to nedává smysl, Na dva páry je potřeba čtyři karty a ke trojce jen tři. To se dá sehnat hůř.“

„Statisticky vzato je větší šance, že člověk získá dva páry, než že dá dohromady tři karty stejné hodnoty.“

„Marníš tady čas,“ pověděla jsem mu. „Ascanio má tu nejhorší kamennou tvář, jakou jsem kdy viděla.“

„Mám strategii,“ oznámil nám Ascanio.

„Aha.“

„Budu hrát se ženami a rozptylovat je svou smyslnou aurou.“ Ascanio mi věnoval zničující úsměv. Byl to bezpochyby ten nejkrásnější sedmnáctiletý kluk, jakého jsem kdy viděla. Dokonce sesadil z první příčky i Dereka před nehodou, i když ten kolem sebe měl vždycky atmosféru odzbrojující klukovské upřímnosti. Ascanio přesně věděl, co dělá. A proto bylo nutné mu srazit hřebínek.

„Tak se podívejme.“

„Na co?“ Zamrkal.

„Na tu tvou smyslnou auru.“

Dobře, musela jsem přiznat, že to vypadalo hodně dobře. „Měl bys na ní ještě zapracovat. Víc smyslnosti, míň výrazu jako bys měl zácpu.“

„Nevypadám, že mám zácpu.“

Krátce jsem se zadívala na Romana.

„Ne,“ poznamenal volh. „Zácpa není tvůj problém. Jsi příliš úlisný. Ženy vycítí, když to s nimi nemyslíš vážně.“

„Co s tím mám tedy dělat?“

„Přestaň se tak usilovně snažit.“ Černý volh se otočil na mě. „Mám otázky.“

„Nemůžou počkat?“

„Ne, vdáváš se za dva týdny. Už jsi připravila seznam hostů?“

„Proč bych potřebovala seznam? Myslela jsem si, že kdo se bude chtít ukázat, tak se ukáže.“

„Potřebuješ seznam, abys věděla, kolik lidí na té svatbě budeš hostit. Máš někoho, kdo ti tam bude vařit?“

„Ne.“

„Ale objednala jsi dort, že?“

„Ehm...“

„Květinářku?“

„Květinářku?!“

„Osobu, co ti donese drahé květy, a pak je naaranžuje, aby vypadaly hezky, i když je pak budou všichni ignorovat?“

„Ne.“

„Skoro se bojím zeptat. Máš alespoň šaty?“

„Ano.“

„Jsou bílé?“

„Ano.“

Přimhouřil oči a zadíval se na mě. „Jsou to svatební šaty?“

„Jsou bílé.“

„Měla jsi je už dřív na sobě?“

„Možná.“

Ascanio se uchechtl.

„A co prsten, Kate?“

A do háje.